Vejdou se do toho bicí...?
Jan Koubek, populární motoristický novinář. Jako jeden z prvních přinesl do Čech myšlenku, že psát o autech lze i z pohledu zábavy za volantem, nejen jako o dopravním prostředku. A tomu také často přizpůsobuje své testy.
Prošel posty v prestižním týdeníku Autocar a internetovém magazínu autoweb.cz. V současnosti se věnuje testování aut pro časopis EVO.
O SVĚDOMÍ:
“Svědomí? To je relativní. Každý má tuhle hodnotu nastavenou jinak.. Já si myslím, že mě rodiče vychovali dobře.. až je mi to občas na škodu. Protože v dnešním světě jsou potřeba ostré lokty, a takové to.. méně skrupulózní jednání, ke kterému nemám vlohy. Naštěstí je nepotřebuju, mám svůj obor, který je sice v Čechách plně obsazený, motoristická novinařina je tady rožířená hodně a můj skromný názor je, že je tady o polovinu motoristických časopisů víc, než by být mělo. Píšu nějakým stylem, ale lidí, kteří se chtějí auty bavit, je málo..
Ostré lokty bych potřeboval, kdybych jel sám na sebe, ale to už nebyl novinářem, ale producentem.. takže praktikám, které by mému svědomí nedělaly úplně dobře, jsem se naštěstí vyhnul.”
Ostré lokty bych potřeboval, kdybych jel sám na sebe, ale to už nebyl novinářem, ale producentem.. takže praktikám, které by mému svědomí nedělaly úplně dobře, jsem se naštěstí vyhnul.”
O DIPLOMACII:
“To je bohužel nemoc z povolání. Chtě nechtě diplomatický musím být. U nás přetrvávají porevoluční stygmata, kdy každé auto, ve srovnání s tím co tady jezdilo, bylo úžasné.. U nás prostě není zvykem psát, že se nějaké auto nepovedlo.. Například v Anglii se to tak nebere.. Říkám pravdu, říkám co se mi na autě líbí a nelíbí, ale nemůžu si dovolit, jako v Británii, třeba Jeremy Clarkson, to auto úplně zesměšnit. Měl bych pak problém půjčit si další vůz od té značky..”
O UMĚNÍ ŘÍDIT:
“Podívejte, starý Brouk! Člověk se na něm, podle mého skromného názoru, nejlíp naučí řídit. Ono to je slabé, ono to nejede, ta koncepce s motorem vzadu je samozřejmě úplně špatně, že jo, ale naučí vás to, protože to auto slyšíte! Slyšíte všechnu tu mechaniku, která tam vrže a skřípe, slyšíte převodovku, motor, naučíte se dobře řadit, jemně s brzdami, naučíte se předvídat, protože ty brzdy jsou slabé a okamžitě se přehřejí.
Takže potom se někdo, kdo nemá cit, učí na autě, které je zvukově izolované a tak se prostě nenaučí dobře řadit..”
O TOM, JAK SE U NÁS JEZDÍ:
“Každý se dřív nebo později naučí ovládat svoje auto a jezdit bezpečně. Každý se naučí jezdit i rychle, ale pokud se chce naučit jezdit opravdu dobře, tak si většinou musí nechat poradit.
Školu bezpečné jízdy vidím jako naprosto základní krok. Pro každého, kdo se chce naučit jezdit dobře a trochu se bavit za volantem, to je investice, která se vyplatí a to je základ!
Pak je nadstavba, firmy nabízejí i školu sportovní jízdy. Člověk, když chce jet trošku dynamicky, musí to auto vnímat jinak. Musí jinak vnímat i okolí. Můj oblíbený termín, ona ‘oblíbená okreska’ je místo ohraničené nejenom geograficky, ale i časově. Já když se chci projet se sportovním autem, tak jedu v sobotu ráno. A tím ‘ráno’ myslím třeba v šest. Na okresce, o které vím, že není frekvetovaná ani normálně, tak tam není skoro nikdo. Samozřejmě to nelze brát tak, že tam není vůbec nikdo a nemůžu jet přes celou šířku silnice a nedávat pozor. Pozor se prostě musí dávat vždycky!! I v koloně! Vždycky! Koukat minimálně o polovinu dál než normálně! A především v běžném provozu! Lidi koukají jenom dopředu. Nevnímají co se děje okolo nich, nekoukají do zrcátek.. jestli se k vám něco řítí. Češi jsou na tom opravdu špatně..”
Školu bezpečné jízdy vidím jako naprosto základní krok. Pro každého, kdo se chce naučit jezdit dobře a trochu se bavit za volantem, to je investice, která se vyplatí a to je základ!
Pak je nadstavba, firmy nabízejí i školu sportovní jízdy. Člověk, když chce jet trošku dynamicky, musí to auto vnímat jinak. Musí jinak vnímat i okolí. Můj oblíbený termín, ona ‘oblíbená okreska’ je místo ohraničené nejenom geograficky, ale i časově. Já když se chci projet se sportovním autem, tak jedu v sobotu ráno. A tím ‘ráno’ myslím třeba v šest. Na okresce, o které vím, že není frekvetovaná ani normálně, tak tam není skoro nikdo. Samozřejmě to nelze brát tak, že tam není vůbec nikdo a nemůžu jet přes celou šířku silnice a nedávat pozor. Pozor se prostě musí dávat vždycky!! I v koloně! Vždycky! Koukat minimálně o polovinu dál než normálně! A především v běžném provozu! Lidi koukají jenom dopředu. Nevnímají co se děje okolo nich, nekoukají do zrcátek.. jestli se k vám něco řítí. Češi jsou na tom opravdu špatně..”
»Pozor se prostě musí dávat vždycky!! I v koloně! Vždycky!«
O ZVUKU:
“Hraju na baskytaru, vždycky mě ta basa zajímala, i když jsem hrál nejdřív na kytaru, koupil jsem si elektriku za první plat a tak.. Ale ty nízké kmitočty se mi vždycky líbily víc. A už za komančů, kdy ještě nebyly pořádné reproduktory a někam jsem přišel a ono tam nebylo slyšet jenom to chrastění, ale i ty hloubky, třeba potichu, ale byly, tak jsem byl pokaždé unešený.. No a když se podíváte na pořádné závodní auto s velkým objemem, a nemyslím ječící formuli jedna, třeba americké osmiválce, což je moje vášeň a láska, tak tam jsou ty basy taky, že jo..
Takže mě se to prostě líbí a jakmile já testuju auto, které má dobrý zvuk, tak má u mě tak obrovské plus, že by muselo být hodně špatné, abych ho negoval.”
Takže mě se to prostě líbí a jakmile já testuju auto, které má dobrý zvuk, tak má u mě tak obrovské plus, že by muselo být hodně špatné, abych ho negoval.”
O TESTOVÁNÍ:
“Když jsem testoval Lamborghini Gallardo Superleggera, tam je desetiválec, tak to je motor, který má sice velký objem, ale ty válečky jsou děsně malé a to auto ječí a řve ve vysokých otáčkách, je to fantastický zážitek, zježí vám chlupy na těle, a já jsem ani nebyl schopen mluvit souvisle, to prostě nešlo. Nutno říct, že kameraman Jirka na tom byl ještě hůř, karbonkeramické brzdy způsobily, že se mu při každém zabrždění urvala kamera z přísavky na okně a pak se musel půl hodiny procházet, aby se nepozvracel.
Byl to autentický, bezprostřední a nehraný zážitek. Kdybych vyhrál ve Sportce, tak možná.. Je to zvuk, který mě chytne a rád si ho poslechnu, ale zvuk toho osmiválce, toho starého, co má v sobě to melodické bublání, způsobené třeba tím, že se tam ty válce melou třeba ne úplně nejideálnějším způsobem, to je prostě zvuk, který kdyby mi stál před barákem, zabalený do toho auta, tak ten by mi každé ráno při cestě do práce způsobil dobrou náladu!”
Byl to autentický, bezprostřední a nehraný zážitek. Kdybych vyhrál ve Sportce, tak možná.. Je to zvuk, který mě chytne a rád si ho poslechnu, ale zvuk toho osmiválce, toho starého, co má v sobě to melodické bublání, způsobené třeba tím, že se tam ty válce melou třeba ne úplně nejideálnějším způsobem, to je prostě zvuk, který kdyby mi stál před barákem, zabalený do toho auta, tak ten by mi každé ráno při cestě do práce způsobil dobrou náladu!”
O BLÁZNOVSTVÍ:
“Do rána sedím u počítače, takže tělo někdy řekne ‘dost’! Ale většinou dřív než tělo, řekne ‘dost’ manželka. Kdybych neměl tu kapelu a divadlo, tak už by mě asi jeblo. Já si tam strašně odpočinu, poněvadž tam jsou lidi, kteří autům vůbec nerozumí..
Já tam přijdu, sednu si na kombo, brnkám si a jediná otázka k autům je ‘..hele, a vejdou se do toho bicí..?’”
Já tam přijdu, sednu si na kombo, brnkám si a jediná otázka k autům je ‘..hele, a vejdou se do toho bicí..?’”
TOMÁŠ BERAN
08.01.2010
Komentáře (0)
Tento materiál zatím nikdo nekomentoval.
Vložte svůj komentář
Cyber Fox