77cm

Nejde boxovat bez tréningu

Jitka Čvančarová, *1978, herečka.
O filmu, kde ztvárnila jednu z hlavních rolí, kdosi napsal "Od dob Velryb a Polepšoven zase jeden kvalitní rodinný kousek..". Myslím, že měl pravdu.

O SVĚDOMÍ

Často se mluví ve formulkách o vnitřním hlasu a pocitu morálky.. O vnitřním já, které by nás mělo vést tím správným směrem. Bohužel ne všichni mají to své vnitřní já vyvinuté tak dobře, aby tohoto člověka vedlo k těm správným věcem.
Když já mám slabé chvilky, tak si říkám, proč nejsem míň svědomitá, nebo líp uplácaná v tom smyslu, abych to měla v životě jednodušší. Člověk asi občas nemá sílu vstát a jít dál, když zůstane stát bezradný s otevřenýma holýma rukama. Ale uvědomila jsem si, že jsem vlastně hrozně vděčná za to jaká jsem. Že bych nemohla být jiná. A ten vnitřní hlas mám takový jaký mám, občas jsem ten dobrák - blbec. Takže ty slabé chvilky nějak hůř překonávám a říkám si, že bych to mohla mít jednodušší.

PŘEDPOKLÁDÁM, ŽE V TOM HRAJÍ NĚJAKOU ROLI RODIČE

Jistě. Výchova, charakter, víra. Nedá se to přesně specifikovat do slov a obrazců.. Mluvit o vlastní víře je jedna z nejintimnějších věcí, alespoň v mém případě. Kdybych se měla zaškatulkovat, tak já jsem pokřtěná v římskokatolické církvi, ale nechovám se jako katolička, takže nemůžu říct, že jsem katolička, nicméně věřím v Boha. V Boha otce.

FUNGUJE NĚJAK SVĚDOMÍ VE VAŠÍ PRÁCI?

Nevím, jestli se to úplně dá nazvat svědomím, ale ta moje cesta profesní se slučuje s tou životní. Nejdu přes mrtvoly, nekladu podmínky, nedostávám práci podvodem, nebo jinými kličkami, takže bych profesi od osobního života neoddělovala.
I kdybych měla jít dělat květinářku jako Líza Ďulínková (Pozn.: Jitčina role v inscenaci "My Fair Lady ze Zelňáku"), tak za nějakou vysokou cenu, například podvodu, tak do toho nikdy nejdu i za tu oběť, že bych se měla rekvalifikovat do opravdové květinářky.

CO JE PRO VÁS VÍC, DIVADLO NEBO FILM?

Pokud se bavíme čistě o řemesle, tak podle mého názoru se nedá oddělit divadlo od filmu, respektive od filmového stylu práce a myslím, že skutečné řemeslo se dělá na na jevišti, a následně to člověk zúročuje před kamerou. A ideální je to samozřejmě propojit. Proces zkoušek na divadle beru jako očistu, můžu se dostat za ty dva měsíce někam dál, můžu jít do hloubky a postavu vyvíjet.. Třeba se to nepovede, ale máte aspoň šanci popojít v tom fundamentálním o kus dál. Takže dělat jenom natáčení je pro mě jako kdybych jenom boxovala bez tréningu.

Ideální je to propojovat.. Jasně, pracovat na place je úžasné, mě strašně baví hrát minimalistickým způsobem, jen tak si s tou kamerou hrát, ale úplně oddělit od divadla to nejde. Jen je to pak časově náročnější..
U filmu strašně záleží na symbióze tvůrců. Divadlo je malý organismus a na jevišti je to představení jenom naše. Kdežto u filmu musíte strašně věřit režisérovi, který to ve finále sestříhá a to chce maximální důvěru a musíte být na jedné vlně.

»Dělat jenom natáčení, to je pro mě jako boxovat bez tréningu..
«

CO JE PRO VÁS, JAKO HEREČKU, TEDY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?? PROTOŽE VY SE VYSKYTNETE NA JEVIŠTI, NEBO NA PLÁTNĚ A JSTE KRÁSNÁ.. O TO MUSÍ BÝT TĚŽŠÍ DIVÁKA PŘESVĚDČIT..

Utáhnout jeviště a zaujmout diváka, respektive přetáhnout ho na jeviště a vyměňovat si energii je těžké. Ono se to obtížně vyjadřuje. Je to něco jako mlha.. a můžeme si s tím hrát a je strašně zajímavé vnímat, kdy to funguje a kde to třeba poleví. Je to nepopsatelné a ten zážitek je krásný. Nedá se to zaměnit s něčím jiným.

NENÍ TO VYČERPÁVAJÍCÍ HRÁT PRO STÁLE CYNIČTĚJŠÍHO A ZMLSANÉHO DIVÁKA?

Svět je cyničtější a povrchnější. A ve chvíli kdy najdete opravdovost, tak dnes už vás to vlastně zaskočí.
Když jsme udělali Kdopak by se vlka bál, tak nás najednou všichni chválili, až nás to trošku překvapilo. Pak jsem pochopila, že ten film je tak přímočaře jednoduchý, opravdový, plný citu a jednoduchých lidských emocí, že právě to lidi úplně dostalo.

PROČ SE TEDY V ČESKÉM FILMU MOC NENOSÍ SOUČASNÁ DRAMATA?

No protože panuje ten zvrácený pocit , že to musí být hodně zajímavé, že to musí za každou cenu ohromit a jak se tak pořád řeší všechno možné, jen ne podstata, tak samotný obsah začíná klouzat po povrchu.

TAK POJĎME SHRNOUT VAŠE PROFESNÍ TOUHY

Mít kolem sebe lidi co jdou stejným směrem, nedělat povrchní kraviny a i když samozřejmě musím vydělat nějaké peníze, tak hlavně ať to není to nejdůležitější!

Dělat představení, ze kterého budou lidi chodit zasažení, o kterém budou ještě čtrnáct dní potom přemýšlet! Pro mě je to největší odměna, když mi někdo po měsíci napíše e-mail, že nemůže tu inscenaci dostat z hlavy. No a dělat opravdové, obyčejné filmy a najít lidi, kteří přemýšlí stejně.. A ať neděláme blbosti..!!

18.01.2010

Komentáře (1)

Kája

Kája | 14.12.2010 | 22:30

Úžasný článek :) Dokazuje to, jak chytrá a skvělá Jitka je. Měla jsem možnost se s ní setkat osobně a musím říct, že je opravdu milá a také krásná. Což můžeme vidět i na fotkách u článku. Moc ji obdivuji.

Vložte svůj komentář




    
Jitka Čvančarová Jitka Čvančarová Jitka Čvančarová Jitka Čvančarová
Nahoru | Vytisknout