Mám se zatím docela ráda

Povídat si o herectví s Janou Strykovou (*1979) neznamená vést normální rozhovor. Jedná se spíš o monolog, smršť myšlenek, vět a slov. Jana svou práci miluje a exceluje. Lhostejno zda-li jako Médeia v Rubínu nebo sestřička Kateřina v Ordinaci v růžové zahradě.

Skončila jsi první sezónu v Divadle na Vinohradech, můžeš bilancovat plusy a minusy?

Na bilancování si zatím netroufám. Jedna sezóna v tak velikým divadle ti nestačí ani k tomu, aby ses pracovně potkal se všemi kolegy. Ale zatím rozhodně převažují pozitiva. Vinohrady jsou plný zajímavých osobností, kvůli kterým je radost tam hrát.

Dá se o některé ze scén, na kterých účinkuješ, říct, že je ti nejbližší?

Divácky možná, ale pracovně rozhodně ne. Mně při práci nejvíc záleží na týmu lidí a ten se mění při každý inscenaci i v rámci jednoho divadla.  Co se týče prostoru, mám ráda především změnu. Střídání velkých a malých jevišť. Tím se, myslím, mladý herec taky hodně učí.

Proč vlastně herectví a ne třeba práva, nebo ekonomie?

Náhoda nebo nehoda? Dřív asi jen shoda okolností, dnes už bych herectví nevyměnila, tedy pokud nebudu muset.

Jak vnímáš rozdíl mezi prací na divadle a před kamerou? Co je Ti bližší?

Těch rozdílů je strašně moc. Divadelní roli obvykle zkouším i osm týdnů, zatímco ta před kamerou vzniká až při samotným natáčení, tedy s individuální přípravou doma, samozřejmě.. :o) A takhle bych mohla pokračovat. Každopádně neumím říct, co dělám raději. To jako kdybys chtěl, abych srovnala dabing a práci v rádiu. Vždycky záleží co, jak, kde a s kým.

Jsi “typ”. Ovlivňuje to tvoji práci? Jak moc?

Vizáž tě při téhle práci ovlivňuje hodně, respektive spíš režiséra a diváky. Pamatuju si, že nám u přijímaček na Damu radili, ať si stoupneme před zrcadlo a upřímně se sami sebe zeptáme, jestli bychom někoho takovýho chtěli vídat i na obrazovkách. Já svůj vzhled raději neřeším. Jsem hodně kritická, bála bych se, že už bych potom na jeviště vůbec nevylezla. Ale abych se vrátila k otázce. Hercův vzhled je něco jako jeho stín. Ten taky nepřekročíš.

Dává ti něco, jako herečce, zkušenost v “Ordinaci”?

Určitě. Ač je mi lehce přes třicet, zatím jsem stále ve fázi nabírání zkušeností, který jinak než praxí nezískáš. Díky Ordinaci teď mám možnost několikrát týdně stát před kamerou, to je škola k nezaplacení.

»Hraní je zábavnější, je to adrenalin a ten já k životu potřebuju..

«

Jaké postavy máš raději, záporné? Kladné? Máš nějakou vysněnou?

Takhle neuvažuju. Osobně nerozděluju lidi na ty s kladným nebo záporným znamínkem. Divadlo by mělo zrcadlit život, takže dobře napsaný figury nikdy nejsou jednoznačný, a to jak si je posléze vyloží divák, záleží obvykle na jeho vlastním charakteru a to je na divadle to zajímavý. Ráda hraju rozporuplný postavy, a to zcela rozporuplně (smích).

Máš nějakou svoji “rovnici” jak se dostat postavě na kloub? A stalo se ti někdy, že bys hrála někoho, koho jsi i přes snahu nepochopila a bylo to vidět?

O žádný rovnici ani vzorci bohužel nevím, asi mi ho na škole zatajili! Každá role je o hledání - proč a jak a co - nemyslím, že bych nějakou svoji postavu v minulosti nepochopila víc než ty ostatní, spíš se mi stalo, že jsem se názorově nepotkala s režisérem a jeho výkladem. Ale to je hercův osud. Jsme jen nástroje, plniči vizí, a režisér má vždycky pravdu! Vidět to snad nebylo, doufám.

Jak důležitá je tedy osobnost režiséra?

To je alfa a omega celý práce. Můžou se sejít dobří herci nad dobrým textem, ale pokud nemají dobrý vedení, vždycky vznikne jen další průměrná inscenace. Režisér tě musí nadchnout, přesvědčit, mít vizi. A když má k tomu podobný smysl pro humor jako ty, pak to není práce, ale radost. Ale takových jsem potkala zatím velmi málo.

Je pro tebe víc proces zkoušení, nebo hraní?

Určitě hraní. Zkouším celkem ráda, ale hraní je zábavnější, je to adrenalin a ten já k životu potřebuju.

Je nějaké tabu ve smyslu role, kterou bys za nic na světě nehrála? Proč?

Zatím jsem nic takovýho řešit nikdy nemusela. Ale asi bych nehrála ve hře, která by explicitně hlásala nějakou dogmatickou ideologii. Takový věci jsou mi proti srsti. Jsem hodně liberální člověk. Žij a nechej žít, to je mi blízký.

A na závěr, jakou roli v tvé práci hraje svědomí, pokud nějakou?

Svědomí je součást tvojí osobnosti, hraje roli v tvým životě, neustále. Snažím se žít a pracovat, abych se za sebe nemusela stydět. Mám se zatím docela ráda, tak aby mi to vydrželo..!

TOMÁŠ BERAN

12.09.2011

Komentáře (0)

Tento materiál zatím nikdo nekomentoval.

Vložte svůj komentář




    
O herectví s Janou Strykovou.. O herectví s Janou Strykovou.. O herectví s Janou Strykovou.. O herectví s Janou Strykovou.. O herectví s Janou Strykovou..