Holkář

24. listopadu 2010, v nedožitých 91 letech, zemřel v Praze Jan Wiener, jeden z posledních českých pamětníků bitvy o Británii, navigátor u 311. čs.bombardovací peruti RAF. Po roce 1948 byl jako “západní agent” zatčen a vězněn v komunistickém pracovním lágru. V roce 1953 ho propustili a následně emigroval do USA. Svým osudem neztrpkl. Do posledních chvil přednášel pro mladou generaci o prožitých křivdách, aby se poučila a aby se jeho minulost již nikdy nestala její budoucností.

O ROZDÍLNOSTI VNÍMÁNÍ POJMŮ

“.. že neznáte rozdíl mezi legendou a chlapem??  Já oba tyto výrazy v souvislosti se mnou odmítám..

Myslím, že výraz `legenda` se často zneužívá.. Pavel Tigrid, Paul Newman, Matka Tereza, to byly opravdové legendy! Skromnost, pokora, umět více dávat než brát..

A chlap? To jsou ti `Kdo neskáče není Čech!`, takové tady mají za chlapy! To je špatné, to je slabá definice! Víte pro mne, pravý chlap.. ne, pravý muž, byl generál František Fajtl ! Ten v sobě měl statečnost. A pokoru. Byl to pokorný člověk. To měl být náš prezident. Poněvadž byl taky vzdělaný a nebyl ješitný. Někteří letci byli ješitní. A vejtahové.. Ale, mám je všechny rád. Byli jsme na jedné lodi.”


O SVĚDOMÍ

“Svědomí? Mít svědomí je to, co dělá člověka člověkem. Heydrich, o kterém jsem v Americe napsal knihu, to byl velice nadaný človek, talentovaný, inteligentní, ale svědomí neměl. Byl bez srdce, bez soucitu, bez svědomí. Takový človek není člověkem.”

»

O PRACOVNÍM TÁBOŘE

“My jsme jediní, kteří potrestali své hrdiny z druhé světové války. To je ostuda a jizva našeho národa ..!”

«

O TOM, PROČ SE PŘIHLÁSIL V DEVATENÁCTI DO ARMÁDY

"Protože to bylo třeba - jít! Cítil jsem to jako nutnost a povinnost, měl jsem tuhle zem moc rád. Měl jsem v Čechách krásné mládí. Byl jsem prudký, mám temperament, maminka se mnou měla starosti, ale šel jsem, měl jsem pocit, že MUSÍM JÍT. Moje přání bylo dělat to co cítím, svědomí mi řeklo "musíš jít a bojovat", za sebe i za tuhle zem, která mi dala šťastné mládí, dlužím jí to."

O HRDINSTVÍ

“Víte, já nechci mluvit o létání, já vám to řeknu upřímně, necítím se jako hrdina. To není falešná skromnost, mezi hrdinstvím a statečností je rozdíl. Hrdinové jsou rodiče, kteří mají postižené dítě a dají mu péči a lásku celý jeho život, starají se o něj, vychovávají ho. To je hrdinství! Já jsem si svůj osud na 80% vybral, postižené děti tuto možnost neměly.

A statečnost? To je nervová schopnost ovládat svůj vlastní strach. Všichni jsme se v letadle báli, ale učili jsme se to ovládat. Hlavně ze mě nedělejte hrdinu, já jsem jenom holkář! Ano, ženy jsem vždycky měl a mám stále rád. Vážím si jich, právě ony vědí co je statečnost..”.

Tomáš Beran, říjen 2008

05.01.2010

Komentáře (1)

Tomáš

Tomáš | 22.04.2012 | 22:00

Děkuju, pane profesore..

Vložte svůj komentář




    
Profesor Jan Wiener Profesor Jan Wiener Profesor Jan Wiener Profesor Jan Wiener