Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou...

Od 1. července máte opět možnost vidět slavný americký muzikál Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v titulní roli v Divadle Hybernia. Více na www.hellodolly.cz.

Divadelní producent Michal Hrubý (*1975) a jeho Studio DVA přivedli na svět řadu úspěšných inscenací se špičkou českého a slovenského herectví v hlavních rolích. Sám Michal, nezdolný optimista, realizuje i zdánlivě bláznivé projekty a Hello Dolly! s Ivanou Chýlkovou má vyprodáno celou sezonu. Nadšení pro divadlo z něj přímo sálá a jména jako Karel Roden, Milan Lasica, Zuzana Bydžovská, Eva Holubová, Daniela Kolářová a.j. jsou vždycky zárukou skvělého zážitku.

Máte za sebou skoro celou první sezónu s Hello Dolly! Jak jste se dostal k té inscenaci?

Zní to skoro jako pohádka, ale ta myšlenka vznikla před zhruba patnácti lety, kdy jsem byl na studijním pobytu v Austrálii. Jako divadelní fanatik jsem běhal po tamních scénách. Ne všemu jsem rozuměl, ale na Silvestra 1994 jsem viděl Hello Dolly! v Melbourne. Ne že bych ji před tím neviděl, ale mě nadchlo právě toto zpracování. Seděl jsem na druhé galerii, úplně vzadu, přesto jsem měl pocit, že jsem v tom. Ta energie a provedení mě tak ztrhly, že z toho mám celoživotní zážitek.
Pak běžel čas a já, to jsem ještě divadlo nedělal, jsem si tak snil o tom, že jednou třeba něco podobného zrealizuju a začal jsem si, už tehdy, vytvářet ideální obsazení. Především ze zpěvaček a velkých hvězd, které byly v televizi.

Třeba Helena Vondráčková? Tehdy měla projekt muzikálových písniček..

To mě nikdy nenapadlo. Ale byla jich spousta a nápady kolísaly. Nicméně pak to zase na chvilku usnulo a když jsem se vrátil z Austrálie, běželo nastudování v Hudebním divadle v Karlíně s Jitkou Molavcovou. Viděl jsem ho s babičkou, bylo dobré, postrádal jsem však onu energii z Melbourne.
Před asi pěti lety, kdy jsme začali spolupracovat na činoherních projektech s Ivanou Chýlkovou, tak jsme si o Hello, Dolly! povídali a jen jsem se tak zmínil. Ona na to, že “jooo, ale jsem na to ještě mladá..”. Vyprávěla, jak jí Dolly kdysi právě v Karlíně nabízeli, ale že se ještě necítila. Přitom Barbra Streisand hrála Dolly v sedmadvaceti!
Takže jsem Ivaně Chýlkové onu nabídku učinil někde v autě po cestě do Vsetína a ve mně to začalo žít.

»Herecká popularita je přirozenou součástí naší práce.«

Ivana Chýlková je kmenová herečka Studia DVA a vím, že spolu máte velmi blízký vztah. Kde to vzniklo?

V její přítomnosti jsem šťastný, cítím se bezpečně a radostně. Cítím to jako nadstandardní vztah, který vzniknul na základě práce a troufnu si říct, že se z toho stalo přátelství. Splupracuju s mnoha herci, s mnoha lidmi si rozumíme, ale končí to většinou divadlem. A je to tak v pořádku. Ale vždycky jsem chtěl, aby práce, kterou dělám, měla určitý přesah. U divadla to ani jinak nejde. Plním si sny o setkávání s pro mě vzácnými lidmi. Samozřejmě proběhla i řada smutků a zklamání, ale to je život.
Nicméně Ivana Chýlková mi vždy přišla nedostupná. Velmi si hlídá soukromí a já jsem se jí bál. Nikdy bych si nepomyslel, že může vzniknout to radosté cosi, kdykoliv se potkáme. Náš vztah je pro mne velmi tvůrčí a inspirativní. Ivana mě od počátku hodně podporovala. Vážím si toho, že mi věřila a vždycky dodržela slovo. To jsou pro mě zásadní věci. Snažím se jí to vracet tím, že má krásnou práci, která ji baví.

Máte nějaký svůj osobní klíč na výběr herců?

S Patrikem Hartlem i s jakýmkoli jiným režisérem se snažíme vybrat ideální obsazení pro konkrétní projekt. Často je to tak, že máme hlavního představitele a hledáme pro něj projekt na tělo. Protože, a teď se k tomu opět dostávám, chceme spolu být a pracovat! Lidský faktor je pro mě naprosto zásadní. Zní to jako klišé, ale lidem by v divadle mělo být dobře. A je to zase Ivana Chýlková, která je pro mě v tomto velkým vzorem. Ona tvrdí, že “jestli mám s někým strávit několik let na jevišti, tak bych se tam chtěla těšit”. Divadlo není jednorázová akce. Základem je, aby byli herci spokojení a oslovilo je to, co jim nabízíme. Člověk, kterému tento styl nevyhovuje, odchází. Přirozeně, ne vždycky se trefím.

»Mám velké štěstí na lidi kolem sebe. To si se vší pokorou uvědomuju!«

Kalkulujete i obchodně?

Určitě. Jsme nezávislé divadlo, bez jakýchkoli dotací a odkázáni na tržby ze vstupného. Musím dbát na to, aby titul, který Studio DVA uvádí, byl dráždivý a atraktivní a myslím, že si dnes už mohu dovolit i trošku experimentovat. I když ne tak moc, jak bych si sám někdy přál a soubor s tím vším souvisí. Vysoce kvalitní obsazení je podmínkou a nemyslím si, že když je někdo slavný, že by neměl hrát divadlo. Kdysi jsem si o tom povídal s jednou dámou, velmi slavnou herečkou a říkal jsem jí, že by podle určitých novinárů neměla hrát divadlo, protože je populární a tím pádem “komerční”. A to je špatně? Když je někdo populární? Přitom dobrý herec? Takže popularita samozřejmě hraje roli, ale já to považuju za přirozenou součást naší práce. Diváka přilákat zkrátka musíte!

Jste úspěšný divadelní producent. A divadlo je poměrně pomíjivá věc. Neláká vás film?

Ne. Pomíjivost divadla si uvědomuju a občas mě to drtí, ale je to právě o zážitcích, které jsou jenom moje a nikdo mi je neodnese. V hlavě se postupně zvětšují a i to, co se nepovede, je s odstupem času krásné. To je výhoda.
Filmu já nerozumím. Mám na mysli výrobní stránku. Když jdu do kina, tak si prožiju příběh, ale sama příprava, to rozkouskování natáčení, kdy se začíná koncem, protože je zrovna léto a musí se natočit exteriery a natáčení končí prostředkem, to mi vadí. Potřebuju prožívat divadelní kontinuitu. Zkoušení je zpravidla intimnější, prožívám ho od začátku. Navíc mě moc baví být nejen s herci a sledovat, jak se inscenace rodí a zároveň mění. Vrcholem je pak premiéra.
Mám velké štěstí na lidi kolem sebe. To si se vší pokorou uvědomuju!

»Pokud zážitek ze hry přebije známé tváře, nastává ideální situace.«

Kde je ta dramaturgická hranice? Mezi kvalitním obsahem a sdělností? Aby se nehrálo pro partičku intelektuálů a zároveň to nebylo hloupé?

Vlastně už jsem odpověděl. Kvalitní obsazení je podmínka. Pokud se objeví titul, který je sám o sobě kvalitní a ještě se podaří ho nastudovat tak, že v divákovi zážitek ze hry přebije známé tváře, nastává ideální situace. Pro mne tam musí být i ten lidský přesah. Je to možná trošku sobecké, dělám to hodně kvůli sobě. Protože když mně je tam dobře, tak věřím, že kus toho ze mne se přenese i na diváka. Když projektu bezmezně věřím, jsem pro něj schopen udělat neuvěřitelné věci. Myslím si, že dokážu udělat hvězdu i z naprosto neznámého člověka, pokud věřím, že je naprosto jedinečný a že má lidem co dát.
Ta úžasná věc, kdy se zhmotňují vize a myšlenky, kdy přinášíte jakousi alternativu, druh zábavy a lidé jsou šťastní, to mám moc rád. Chci přinášet zážitky. Sám sobě i ostatním. Těm na jevišti i divákům. Zážitek vám nikdo nevezme.

Takže chystáte nějaký “zážitkový” projekt?

Připravujeme vánoční představení. Ač nejsem muzikálový producent, spíš v tomto oboru jen tak lehce našlapuji, tak vedle činohry se věnuji i hudbě. V prosinci jsem vydal novou desku Szidi Tobias. Hudba je pro mě silným emocionálním zážitkem, vánoce samozřejmě taky a k tomu divadlo. Rád bych tyto tři složky propojil tak, abychom na první adventní neděli spustili projekt připravený pouze pro Vánoce. Nicméně nepůjde o muzikál, ani o klasický koncert, ani o divadelní představení. Tato nepojmenovatelnost je pro všechny účastníky i pro mě tak lákavá a inspirativní, že věřím, že vznikne něco ojedinělého, co nás všechny překvapí. Věřím, že se podaří zprostředkovat ten vánoční prožitek skrze divadlo, hudbu a pohyb. Zkrátka takový vánoční zázrak!

TOMÁŠ BERAN, únor 2011

Více o Studiu DVA a inscenaci Hello Dolly! ZDE..

25.03.2011

Komentáře (1)

Blanka Kučerová | 29.03.2011 | 12:38

Držím palce, ať se i nadále daří!

Dobře a srdcem odvedená práce těší především ty, kteří jí dělají... proto je divadlo tak krásné! Ráda bych pro StudioDVA našla další zajímavou hru, nejen Gavranovy "Muže".

Z ještě zasněžených hor // *bk

Vložte svůj komentář